 |
| The American Dream |
No a o co se jedná? To kolečko, ve kterém všichni běžíme je "pracuj - vydělávej víc peněz - kupuj víc věcí", štěstí je hned za rohem. A pomocník, který nám v tom pomáhá? To je přece televize a nebo reklamy obecně. Nejsou to ale jenom reklamy. Tento závod běží celá společnost, ve které žijeme. Tím pádem i ta společnost je motorem našeho závodu. Překonávání jeden druhého, jít s davem, nenasytnost, závist, chtíč mít stále všechno super, nové, nejlepší. Každý rok nový telefon, počítač, oblečení.
Co z toho ale máme? Radost? Potěšení? Možná první dny nebo týdny. Poté přijde chuť na novou "věc". Znova si udělat radost, znova utrácet a tím pádem znova a tvrději pracovat. Nekonečné kolo. Nikdo tento "rat race" nevyhrál. Až nebudou zvládat tempo, tak z tohoto závodu vypadnou. Odhodí klapky z očí a zjistí, že celý život věnovali práci a utrácení. Byli zaměřeni na nepodstatné věci. A jako staří lidé budou říkat známé fráze jako "peníze nejsou všechno" nebo "za peníze si štěstí nekoupíš". To ale mladý ambiciózní člověk nevidí. Ten má před sebou jenom vidinu peněz. Čím víc má, tím víc utrácí.
 |
| Toto není život. A přitom k tomu většina směřuje. |
Nedávno jsem se na toto téma bavil se svým velmi dobrý kamarádem (čau Michale). Pěkně to popsal na sobě. Během školy nepracoval a jenom dostával kapesné od rodičů, u kterých do dneška bydlí. Krásně si s tím vystačil. Nestrádal, ale samozřejmě vidina větších peněz ho lákala. Nyní pracuje na plný úvazek a má několikanásobně větší plat než kapesné. Ale že by měl přebytek peněz, to určitě ne. Ty jsou hned pryč.
Ale jak z tohoto závodu uniknout? Vykašlat se na konzum, který je nám podsouván. Místo toho si ujasnit priority. Lidé je mají pomíchané, to vídám velmi často. Rozpoznat hranici mezí tím to chci a tím, co potřebuji, jelikož chtíč je jeden z motorů konzumu. Žít jednodušeji, pokojněji. Čím méně toho budeme potřebovat, tím méně budeme muset pracovat. Čím méně práce, tím méně i stresu a více volného času (kterého má běžně pracující člověk opravdu nedostatek).
Jako příklad toho, že to jde musím ukázat příběh jednoho pána -> zde. Tento pán je již 5 let bez klasického zaměstnání. Je z 90% soběstačný. Jak z hlediska potravin, tak energie. Na zahradě má dostatek zeleniny a maso mu zajišťují slepice (+ vejce) a králíci. Přitom nežije jako za středověku. Je připojený na městský vodovod a má doma počítač a internet. Elektřinu mu zajišťuje fotovoltaika. Ovšem bez peněz se žít dnes nedá. Jsou věci, které si sám nevypěstuje nebo nevyrobí a navíc platí za městskou vodu. Jeho výdaje jsou ovšem tak omezené, že mu stačí pracovat 2 měsíce v roce a má vyděláno na zbytek roku.
Ano, je to hodně razantní změna. Ale co najít nějaký kompromis mezi tímto a životem otroka pracujícího od 9 do 5? Co takhle práce 3 dny v týdnu. Potom má každý dost času na sebe, na rodinu a kamarády. Přitom má čas i na seberealizaci, která je nesmírně důležitá. Tím myslím tvořit si vlastní projekty, které člověka nejenom zabaví, ale také vnitřně obohatí a může na nich i vydělat. Zaměřit se na ty opravdu důležité věci a začít žít.
Co si o tom myslíte vy? Podělte se se mnou o svůj názor. Budu rád, když budu vědět, že je tu víc lidí, co to vidí stejně.
