Napříč Itálií

Před půl rokem jsem v televizi zahlédl pár záběrů Etny a natolik mě to fascinovalo, že jsem se rozhodl jí vidět na vlastní oči. Ovšem Sicílie je daleko. Nejdřív jsme s přítelkyní přemýšleli nad dovolenou u moře s tím, že si jeden den uděláme výlet na Etnu. Na druhou stranu v Itálii je toho daleko víc, tak proč to omezit jenom na jeden výlet? Pojedeme autem a shlédneme, co se dá.

Na Sicílii to je dobrých 2500 kilometrů, navíc má Itálie pomalu nejdražší benzín v Evropě. Dobrá kombinace. Rodiče mi půjčí Toyotu Yaris. Auto má 3 roky a navíc je to japonská výroba, takže se na něj dá spolehnout. Litrový motor neuchvátí svým mocným výkonem, na druhou stranu potěší svojí spotřebou. Při ceně benzínu 46 Kč za litr si většina nějaké závodění na silnicích hned rozmyslí. I ty jejich dálnice jsou pěkně drahé.

Naše cíle v Itálii:

• Verona
• Pisa
• Terme di Saturnia
• Pitigliano
• Řím
• Sorrento
• Positano
• Vesuv
• Pompeje
• Etna
• Mirabilandia
• Benátky

Vyrážíme

Máme sbaleno a v 9 večer jsme připraveni vyrazit. Je před námi 800 kilometrů do naší první zastávky - Verony. Od domova až po Mnichov to máme po dálnici. Navíc se za ně v Německu neplatí. V Plzni ještě doplníme nádrž až po víčko, další tankování bude až v Rakousku. Jede se krásně, jízdu v noci miluji. V Mnichově nás uchvátí místní pobočka Mercedes-Benz, která je pojata jako výkladní skříň. I jejich super dálnice, která má po příjezdu do Mnichova 5 pruhů v každém směru, stojí za zmínku. Posledních asi 70 km před hranicemi jedeme po okreskách (které se dají srovnat v českými dálnicemi). V Rakousku není problém narazit na 16% stoupání nebo klesání. Našemu prckovi to dalo pěkně zabrat. Po 8 hodinách za volantem jsem zaparkoval auto, sklopil sedačku a 3 hodiny si pospal.

Italské Alpy byly jednoznačná zkouška pro našeho "yaríska", ale ty scenérie stály za to. Miluji kopce a tohle je opravdu nádhera.

Verona

Ve 2 odpoledne jsme dorazili do naší první destinace. Verona má dvě stavby, kterými je známá. První je Arena, takové malé Koloseum. Staří Římané opravdu rádi zabíjeli. Dodnes se zde provozují kulturní akce (už ale jenom divadlo nebo koncerty). Druhou stavbou je Casa di Giulietta. Domov Julie, kde má svůj balkón a je zde taky mega moc lidí. Cestou zpět k autu jsme úplnou náhodou narazili na "brouzdaliště", kde jsme si zchladili nohy.

Pisa

Z Verony mě čeká další večerní cesta. Do Pisy to je jenom 280 kilometrů, ale cesta trvá 5 hodin. Je potřeba přejet pohoří. Noční jízda v horských serpentinách byla pěkným zpestřením. Ovšem na to, abych dojel do Pisy nemám sílu a tak opět spíme v autě.

Pár kilometrů za Pisou jsme si našli kemp, který byl asi 500 metrů od moře. Ovšem moře a pláže byly zklamáním. Kam jsem jenom dohlédl byly soukromé pláže patřící hotelům (náš kemp měl taky jednu z nich).  

Na večer jsme si dali procházku Pisou, kterou všichni znají díky "šikmé věži". Ovšem její okolí také stojí za fotku.

Terme di Saturnia, Pitigliano

Ráno pokračujeme k přírodním minerálním pramenům. Je pod mrakem a není vedro, takže teplá voda (37°) bude příjemná. Na sluníčku by to bylo k nevydržení.

Cestou tam se mi povedl jeden fajn kousek. Zapadli jsme. Jel jsem s autem na krajnici, abychom se mohli podívat na navigaci a otočit se. Půlkou auta jsem jel na trávu a tam se auto trochu (trochu hodně) propadlo. Tlačení nepomohlo. V ten moment mi došlo, že je to zlé. A zrovna v ten samý moment vedle nás zastavilo terénní auto s koulí vzadu a s lanem. Trochu náhoda, ne? Karma!

Po vykoupání jsme zajeli do kousek vzdáleného zajímavého města Pitigliano. Město je postavené vysoko na kopci. Na takovém místě by spíš každý očekával hrad.

Řím

Po přespání v kempu se přesouváme do Říma. Anička zde byla před rokem, takže mi udělala i průvodce. Navštívili jsem ty nejznámější památky a dali si oběd v restauraci. Nejvíce mě uchvátila stavba na památku Viktora Emanuela II. Naopak ve Vatikánu jsem koukal s otevřenou pusou na to, kolik lidí se chce podívat do Basiliky Sv. Petra. Vystát si tu frontu je minimálně na 5 hodin.

Sorrento, Positano

Zase trochu cestování v autě. Projeli jsme brzo ráno okolí Neapole. Ta špína, hnus a bordel se nedá popsat slovy. Ale na zastavení a focení jsme neměli odvahu. Nejhorší zážitek z celé cesty. Tady si kemp hledat nebudeme, pokračujeme dál. Tím pádem jsem si projeli celý "výběžek" pod Neapolí, kde se nachází Sorrento a Positano. Všechny města, městečka a vesnice jsou zde postavená kaskádovitě na strmém svahu. Stejně tak i kempy, čili jdeme zase dál. Sluníčko pálí, jsme nevyspalí, k tomu uzounké cesty kolem pobřeží a přehřáté brzdy. Přicházím o nervy. Projíždíme Salernem, kde jsme zažili skutečný dopravní chaos. Nakonec nacházíme vysněný kemp.

Vesuv, Pompeje

Druhý den se vracíme trochu na sever, abychom se podívali na vulkán a Pompeje. Po 2 hodinách jízdy (vzdálenost pouze 50 km) parkuji pod Vesuvem, kde jsme si zaplatili vývoz a průvodce. Jízda ve starém armádním vozidle po provizorních cestách byla fajn zážitek. Vyhodil nás kousek pod vrcholem. Po 15 minutovém výšlapu nahoru se nám naskytl krásný pohled do ohromného kráteru Vesuvu. Je to opravdu neskutečný pohled a při představě výbuchu jsem měl na těle husí kůži. Z průvodce vypadlo, že před zasypáním Pompejí byl Vesuv skoro 2x tak vysoký! Ten výbuch musel být skutečný Mordor, když to takto dokázalo roztrhat horu. V příštích dvou dnech jsem přemýšlel pouze nad Vesuvem. Byl jsme skutečně ohromen.

Autem jsme byli v Pompejích za 15 minut. V minulosti to muselo být opravu velké a honosné město. Ke vstupenkám jsme dostali i mapu, bez ní bychom se tam ztratili (popravdě najít východ byl problém i s mapou). Po celou dobu jsme v dálce viděli Vesuv. Bylo opravdu zajímavé, jak bylo město zakonzervováno popelem a co všechno zde dnes můžeme po 2000 letech vidět. Archeologové dokonce našli tabule se jmény 500 obyvatel města! Popel se postaral i o "odlitky" lidí.

Cesta na Sicílii, Etna

Od Salerna až do přístavu, odkud jezdí trajekt na Sicílii, vede dálnice A3, která je bez poplatku. Proč toho nevyužít? Takže je přede mnou 430 kilometrů bez odbočky. Dálnice jsou zajímavé tím, že nemají klasický odstavní pruh jako známe v ČR, ale místo toho je každých 250 metrů "odpočívadlo", kam se vejdou tak 3 auta. Dalším rozdílem jsou benzínky, konkrétně jejich množství. Projel jsem 150 kilometrů a neviděl jsme ani jednu. V přístavu jsme koupili zpáteční lístek na trajekt za "super" cenu 46 Euro. Po příjezdu do Messiny (přístav na Sicílii) jsme byli mile překvapeni. Očekávali jsme zaostalou Sicílii, ale zrovna tohle město nám přišlo vyspělejší než celý zbytek Itálie. Po dlouhém hledání jsem za tmy v 9 večer našli kemp.

Druhý den jsme ráno vyrážíme na výlet na Etnu. Od kempu u moře (čili skoro 0 m.n.m.) jedeme autem až do výšky 2000 m.n.m. Zde bylo parkoviště a lanovka nahoru, která nás vyvezla do výšky 2500 m.n.m. Před námi se objevuje měsíční krajina. Žádná zeleň jenom lávový povrch. Pěšky pokračujeme do výšky zhruba 3 km. Neustále nám v tom brání silný vítr, který nás v nárazech i posouvá zpět. Nakonec počasí zvítězí a my jdeme zpět. I tak to byl pro mě nejsilnější zážitek a jednoho dne se tam rozhodně vrátím. Ne jenom kvůli Etně ale také chci víc poznat Sicílii jako takovou.

Mirabilandie

Trochu si výlet zkrátíme a po Etně jedeme zpět na sever - 1200 kilometrová cesta. Naším cílem je zábavný park Mirabilandia. V tomto parku jsem byl se základní školou v 9. třídě a když už jsme v Itálii, tak by byla škoda nejít tam znova. Je tam toho tolik, že za těch 9 hodin, co jsme tam byli, jsme nestihli všechno projít. Největším zážitkem pro nás byly jednoznačně horské dráhy - Katun a iSpeed. Po té druhé se mnou Anička chvíli nemluvila. Super jsou i věže, kde jsme zažili volný pád a vodní atrakce, kde jsme s "vagónem" narazili do vody. Nezůstalo nám na těle jediné suché místo.

Benátky

Po vyblbnutí v zábavním parku nás čeká poslední výlet - Benátky. Bohužel jsme si na tento výlet vybrali špatný čas. Jak hodinu, tak i měsíc. Přijíždíme v čase oběda, takže je zde neskutečná masa lidí. A léto taky není dobrý nápad, jelikož v místech, kde je stojatá voda, je pěkný smrad. Město (nebo alespoň ta hlavní část, kterou jsme navštívili) je jedno velké bludiště. I s malou mapou, kterou jsme měli v průvodci to byl celkem problém.

Řízení v Itálii

Jedním slovem - katastrofa. Nikdo nepoužívá blinkry. Silnice jsou lemované značkami, není problém najít úsek dlouhý 500 metrů, kde jsou 4 různá rychlostní omezení a mezitím ještě značka "práce na silnici" (samozřejmě se tam nepracuje a značka tu tak je jenom jako odkaz z minulosti). Výsledkem je, že značky nikdo nesleduje a každý si jezdí, jak mu to vyhovuje. Avšak všem vyhovuje bláznivá a rychlá jízda. Druhá věc je troubení. Troubí se na pozdrav, na upozornění, při předjíždění, prostě furt. Připadal jsme si jak v džungli.

Příklad: Rychlostní omezení - 60 km/h. Jedu 90 km/h a každé auto, které mě dojede, mě stejně přes 2 plné čáry předjíždí.