Paragliding - Francie, Annecy

Mám za sebou další super výlet. Letos už podruhé to byla Francie. Nádherná lokalita a ještě lepší létání.

Vrátil jsem se z festivalu a byl jsme smířen s tím, že mě čeká nudný týden v práci. Sedím třetí den v nové práci a ráno mi přišla SMS od instruktora Berryho, že večer jedou do Francie, jestli se nechci přidat. Nastalo 20-ti minutové váhání, poté krátký telefonát a bylo rozhodnuto. Chci jet. Ještě to je potřeba domluvit v práci. Počkal jsem na šéfa, než se vrátí z porady. Přišel až v půl druhé. Ukázal jsem mu dosavadní práci a oznámil mu svoje plány. Nebyl nadšený, ale tak co má se mnou dělat. V 5 odchod domů, rychle sbalit a v půl 9 jsem byl nastoupen na domluveném místě.

Cesta

Čekal jsem půl hodiny a přijela modrá dodávka, kterou znám z kurzu. Nastoupím a jedeme smět Plzeň, kde zastavíme na nákup. Po vystoupení z auta jsem byl velmi překvapen. Do Francie jede také moje bývalá učitelka ze střední školy. Při nástupu jsem si jí nevšiml, byla zašitá vzadu. Potykali jsme si, nakoupili a pokračujeme dál.

Cesta byla dlouhá a špatně se mi spalo. Nebyl to pohodlný Transit, kterým jsme jeli minule. Ten byl rozbitý. Přečkal jsem 12 hodin a dorazili jsme na místo. Nádhera. Krásné velké jezero (prý nejčistější v celé Francii) obklopené horami. Nádhera.

Den I.

Ubytovali jsme se v dražším kempu u vody, postavili stany a honem na kopec. V okolí jsou dva pěkné, udržované starty. První jsem navštívili ten menší. Převýšení 640 metrů. Na startu položený koberec. Přistání hned pod kopcem. Mám 2 měsíce od kurzu, ale moc jsem toho nezapomněl. Rychle jsem si připravil padák, připnul popruhy a hurá do vzduchu. Foukal vítr a tak se dalo pěkně svahovat (poletování před kopcem. Využívání větru, který kopíruje kopec). Dali jsem si tam 2 lety a přesunuli se na druhý start. 

Nebylo to zadarmo. Auto jsme nechali na parkovišti a s 10 kily na zádech se vydali na 15 minutový výšlap. Stálo to za to. Nádherný výhled, opět koberec na startu. Výška 1265 metrů nad mořem, převýšení oproti přistání 800 metrů. Dal jsem si půl hodinový slet s nádhernými panoramaty. Po přistání jsem si zašel na pivo. První na ex, druhé na chuť. 

Den II.

Ranní koupel v jezeře, snídaně a šup na start. Venku je nádherně teplo, ale 200 metrů nad startem to už tak pěkné není. Létání v tílku není to pravé. Na každý další let jsem si bral mikinu. Létání probíhalo podobně jako včera, vystřídaly jsme oba starty. Cestou to kempu se stala menší nehoda. Týpek nechal prst ve dveřích, tak přes něj dostal. Rozdrcený nehet. Berryho hláška "prostředníček, jo? Tak to přítelkyně bude ráda, když ho budeš mít bez nehtu." nás všechny rozesmála. Do kempu jsem se vracel opět plný zážitků a dojmů.

Večer jsem si půjčili gril a udělali si fajn večer. Byl s námi člověk z Moravy, kterého rodina vlastní vinice. Přinesl ochutnávky. Dobroty. Ale Berryho pití vína jedině s Coca Colou mě fakt dostalo. Tohle jsem dělal v 15 letech. Pro našeho vinaře to bylo jako dostat kopanec do zadku. Moc si z toho nedělal a vytáhl vaporizér.

Den III.

Těžká rána opilcova. Nebyl jsem jediný, komu nebylo nejlépe. Sedli jsme do auta a vyrazili na 80 kilometrový výlet. Na kopec blízko města Mieussy, na kterém byl oficiálně první zaznamenaný paraglidingový let. Od auta to bylo 20 minut pěšky. Opět to stálo za to. Nádherný pohled na místní kopce a Mont Blanc v pozadí. 

První let byl dopoledne. Tudíž nebyla žádná termika a letělo se rovnou na přistání. Něž jsme se tam dostali podruhé, tak Slunce ukázalo svojí sílu a pěkně nahřálo terén a o stoupavé proudy nebyla nouze. Berry mě vybavil variometrem a vysílačkou. On stál na kopci, já létal ve vzduchu a přes vysílačku mě navigoval. Je to frajer a má to pěkně v oku. Stačilo poslouchat a pěkně jsem stoupal. Ovšem kocovina byla silná, termika ještě silnější a v kombinaci s létáním to bylo fakt zlé. Půl hodiny házení v stoupavých a klesavých proudech mi stačilo. Rychle k zemi. Hodinový šlofíček pod stromem a byl jsem spokojený.

Podvečer jsem si dali ještě jeden let z vyššího kopce u kempu. Byl jsem vybavený variometrem a s ním byl let úplně něco jiného. Vystoupal jsem 450 metrů nad start a pěkně se proletěl. Dívat se na zem z výšky 1250 metrů je nádhera.

Den IV.

Poslední den. Ráno jsme všechno sbalili, naházeli do auta a šli na kopec. Dopoledne to bylo nic moc. Žádná termika, tak jsem poseděli hodinku na startu a kochali se výhledem a pozorovali ostatní piloty. Potom rychlý slet a přesun na druhý start, kde jsme si užili 3 hodiny termiku a jeli domů.

Paragliding se mi zdál před kurzem zajímavý. Na kurzu jsem ho začal mít opravdu rád, ale po tomto výletu jsem do něj opravdu naplno zamilovaný. Zážitky a a dojmy, které jsem zde získal se nedají slovy ani fotkami popsat. Ten pocit, být jsme ve vzduchu na kusu látky je nenahraditelný. K tomu super parta lidí a o životný zážitek je postaráno. V září mě čeká ještě Slovinsko. Léto sice teprve začalo, ale i tak tyto prázdniny můžu zhodnotit jako nejlepší v mém životě.