Paragliding - Itálie, Grappa

Poslední létání tohoto roku. Měl jsme ho naplánované již od kurzu. Na poslední chvíli se změnila destinace. Nejelo se do Slovinska na Lijak ale do Itálie na Grappu. A rozhodně to stálo za to!

Ve středu večer byl sraz na Černém Mostě. Bylo pro mě trochu překvapením, když lidí stále přibývalo a nakonec nás jelo 17 a dalšího jsme ještě nabrali v Plzni. Čili 2x narvaný Ford Transit. Cesta uběhla rychle - sedl jsem a za chvíli spal. Probudil jsem se až v Itálii (cestou nic zajímavé, jel jsem stejnou cestou před měsícem). Přijeli jsme do kempu a zjistili, že tam je jediné místo. Rozbalili jsme velitelskou základnu, naházeli tam
veškerou bagáž a jeli létat. Večer se snad vyprázdní.

Grappa je vyhlášený terén. Taky to tam tak vypadalo. V sobotu zde bylo najednou ve vzduchu u jednoho kopce 80 padáků! Piloti z Čech, Slovenska, Německa, Rakouska a další. Samozřejmě tam byla taky spousta nezkušených pilotů. Ne, že bych já byl profík, ale znám pravidla vyhýbání se! Grr! Aspoň se nám postarali o pěknou podívanou. Občas někdo skončil na drátech elektrického vedení (izolované dráty), jeden na stromě a velká spousta ukázala divoká přistání, včetně nás.

Létání bylo nádherné. Za ty 3 dny jsme byli celkem na 5 různých "startovačkách". Opět jsem zažil jak klidné létání dopoledne nebo večer (dlouhý slet s převýšením 1360 metrů), tak divokou termiku v poledne. Při dobrých podmínkách bylo vidět i moře vzdálené nějakých 50 - 60 kilometrů.

Mezi největší zážitek jednoznačně patřilo létání poslední den, kdy byli nejlepší podmínky (termika). Samozřejmě, že jsem si na nejlepší let nevzal foťák. Dostal jsme se 600 metrů nad start (takže asi 1250 nad přistáním) a byl kousek od základny mraku. Říkal jsme si, že by bylo super si tam podívat. Každý pilot si chce tu neřest zkusit. A najednou, bez varování, jsem v něm. Nic nevidím, zima a stoupám dál! Dobrý, stačí, chci pryč. Ale ono ne a stále mě to tahalo vzhůru! Chvílemi jsem měl opravdu stažené půlky a sakra zrychlený tep! Samozřejmě to dopadlo dobře a v pořádku jsem se dostal na zem. Ale byla to minimálně zajímavá zkušenost. Večer jsme to zapili vínem a vyrazili na zpáteční cestu.

No a to bylo moje poslední letošní létání. Bude mi to teď pěkných pár měsíců chybět a můžu se tak leda dívat na fotky nebo videa. Na druhou stranu se mi podařilo sehnat padák. Berry mi prodá jeden z jeho školních kousků. Takže budu mít svůj na naučení a za pár let si koupím nový, výkonnější. Co dodat? Žiju si svůj sen!!