Paragliding - kurz (část I)

Je to už pár dnů, co jsem se vrátil z kurzu. Musel jsem dodělat semestrální práci do školy. Teď to mám trochu volnější, tak jsem si udělal čas na napsání článku o první části mého kurzu, který probíhal v Hodkovicích nad Mohelkou.

Den I.

Je pátek 17.5. a v jednu hodinu odjíždím autem do Hodkovic nad Mohelkou. Dal jsem si rezervu, protože pojedu přes Prahu. Cesta nakonec byla velmi rychlá a byl jsem na místě se skoro hodinovým předstihem. Prohlédl jsem si v Hodkovicích náměstí a dal zmrzlinu. V 16:00 je sraz u místní fontány. Všichni přijeli včas a v "týmu" 8 budoucích pilotů máme i 2 ženy. Všichni jsou už pracující, takže jsem tam nejmladší "ucho". Přesouváme se na letiště, kde mě ubytovali v malé budce vedle hlavní budovy.

Sešli jsme se v učebně v hlavní budově letiště a začalo se lehkým představením školy a instruktora. Frajer Berry (náš instruktor, školitel nebo jak chcete) začal s tímto sportem už v jeho začátcích a zná ho do A do Z. Tím pádem nás ani nezatěžoval zbytečnou teorií, ale rozebírali jsme pouze praktické a užitečné věci. Rozdal učebnice a začal vyprávět o počátcích letectví, počátku paraglidingu, složení padákového kluzáku, o materiálech a další potřebné výbavě.

Mezitím se venku podle očekávání zatáhlo, takže jsem si akorát prohlédli vrchlík a jeden z Berryho "kolegů" ho vytáhl nad hlavu. Poté jsem utekli dovnitř před deštěm, kde se ještě chvíli dělala teorie a pak se šlo pít pivo.

Den II.

Vrtulník místo budíku

Válka začala. Konala se militaristická akce, kterou naplánovali starostové z okolních vesnic. Nikdy bych neřekl, že se v okolí najde tolik bláznů do války. A brali to opravdu vážně. V 5 hodin se po dráze letiště začalo prohánět vznášedlo a před 9 mě znova probudil přistávající vrtulník. Přistál tak 20 metrů od mého pokoje.

Terezin první let

Jelikož bylo stále deštivo, tak dopoledne se prosedělo vevnitř a dělala se teorii. Poté jsme na louce zkoušeli první starty (zvednutí vrchlíku padáku nad hlavu a běh). Probíhalo to velmi dobře, protože se sešlo několik Berryho známých, kteří nám pomáhali. Asi po 2-3 hodinách nás vyhnal místní zemědělec, který chce za pár dnů posekat louku, tak ať mu po ní neběháme.

Přestávka na oběd. Nasedli jsme do staré káry pro 9 lidí a navštívili místní hospodu. Obsluha nádherná. Pouze mladé holky. Akorát jim ti trochu trvalo, bylo plno. Poté jsme jeli na malý kopec, kde se všichni poprvé odlepili od země. Než jsem se vznesl, tak jsem z vysílačky slyšel "dělej, dělej, makej, běž kurva!". Let je super, ale to chození do kopce s padákem na zádech je horší.

Poté jsme to vzali přes Liberec, kde se nakoupilo maso na večerní grilovačku a další opíjení.

Den III.

Trénování startů na letišti Všeň

Další trénování startů. Je to nejdůležitější věc celého letu. Nejvíce nehod je zapříčiněno špatným startem. Ráno jsme odjeli na vzdálenější mini letiště. Venku je krásně slunečno, ale je to typický termický den, kde je silný nárazový vítr. O síle jsem se sám přesvědčil, když jsem zvedal padák a zrovna udřel vítr. Potáhlo mě to přes půl louky, silnici až na další louku. 

Po pár hodinách trénování startů jsem to vyhládlí vzali přes hospodu. Tam se rozhodlo, že si půjdeme zase zalátat. Vítr foukal z jiné strany než včera, tak jsme šli na nový kopec. Opět jsem se několikrát odlepil od země, ale taky jsem jezdil po hubě. Dokonce jsem se byl vybrán ještě s jedním chlapem na VIP let ze strmé strany kopce, kde jsme měli v cestě 2 stromy. To byl zatím největší zážitek. Krásný den, spousta odřenin, škrábanců a vyčerpanost.

Den IV.

Let z Hodkovické hrany

Dopoledne jsme vyrazili na Bohdánkov, louka, kde jsme byli druhý den. Už na začátku nám bylo řečeno, že třetí letecký den bude kritický. Dnes jsme zjistili, že kritický opravdu je. Ne tak pro nás, jako pro Berryho, který měl nervy v kýblu. Po hodině a půl jsme to zabalili a jeli na oběd. Poté na letiště v Hodkovicích, kde se opět trénovali starty.  Po hodině jsme zabalil padáky do "květáku", hodili přes rameno a přesunuli se za letištní dráhu na Hodkovickou hranu. Začalo se na jejím spodním okraji a po pár letech jsme postupně přešli až na její vrchol. Toto byl den, kdy každý z nás strávil ve vzduchu víc času, než za předešlé dny dohromady. Dokonce i Berry poté, co se najedl byl fajn a každého chválil.

Den V.

Podle očekávání (předpovědi) se počasí zhoršilo. Dnešní den jsem padáky ani nevytáhli a byli pouze ve třídě a doháněli teorii. Především meteorologii. Téma to je obrovské a stejně tak velmi zajímavé. Těch pár stran, co je tomu věnovaných v učebnici je opravdu málo a tak Berry vyprávěl, vysvětloval, ukazoval na internetu synoptické mapy a předpovídal vývoj počasí. 

Kolem 6 hodiny jsem to ukončili s tím, že toho je na nás už moc a nejsme schopní přijímat další informace. Zaplatili jsme kurz a domluvili se, že bude sledovat vývoj počasí a napíše nám, kam se pojede na další část kurzu - dolétání.

Bylo to skvěle strávených 5 dní mimo Prahu a její okolí. Poznal jsem super lidi a zapomněl na zbytečné starosti. Nechtělo se mi vracet domů, kde mě čeká pouze nuda a škola.


Už mám za sebou i druhou část kurzu.